Najděte kompas v sobě. Terapie v Ostravě i online

Věřím tomu, že benefitovat z terapie může každý. Potřebuje je dost lidí, kteří už neví, jak dál, a chybí jim v okolí člověk, který opravdu uslyší to, co říkají, a poukáže na něco, co si rozporuje. To totiž člověk, který žije svůj příběh sám, neslyší. Až bude společnost posunuta tak, že bude umět každý naslouchat, nebudou terapie tolik potřeba.

Je pro každého, kdo chce objevovat a poznávat více sebe. Není pro ty, kteří nechtějí poznat sebe a nebo není pro ty, kteří chtějí vést, místo aby hledali odpovědi v sobě.

Je to vlastně vyprávění klienta o jeho světě - planetě. Já jako terapeut naslouchám. Pokud si něco bude rozporovat, poukážu na to.

Mít dost motivace udělat ten krok. A pak se jen těšit na to dobrodružství, které nás čeká.

Mám radši offline setkání, které mi přijde lidštější, a věmů reagovat na více věcí. Online je slušná náhrada, ale ne stoprocentní. Je dobré si zkusit i offline.

Ve zkratce - není to jeden omezený nástroj, ale spíše si to člověk může jako opasek s nářadím. Terapie je skvělý nástroj, ale chybí ji aktivita ke změně. Osobní rozvoj i koučink je mocný, ale chybí mu ta terapeutická část, kde člověk může zpracovat ty emoce. I když má člověk tyto složky, může narážet na problémy ve formě komunikace, které můžou snahám pro změnu podrazit nohy. Vnitřní vedení kombinuje vše do jednoho opasku nástrojů a je na terapeutovi, kdy který nástroj vytáhne.

Jedním ze znaků, kdy začít, jsou pocity frustrace, bezradnosti, bezmoci a podobné pocity. Nebo i pocit, že vše vypadá OK, ale něco tam nehraje. Jako terapeut vnitřního vedení věřím, že srdce nebo intuice vás potáhne k nějakému kroku.

Za mne nejsou třeba. Téma se dokáže odrazit skrze celý život, stačí začít mluvit. Člověk sám otevře, co vnitřně cítí za důležité.

Terapie vnitřního vedení vede klienta k naučení se vést sám. Radit by v tomto směru bylo spíše kontraproduktivní. Věřím, že klient sám zná správnou odpověď. Já tu jsem jako průvodce, aby k ni došel.

Prakticky cokoliv. Člověk přijde s tím, co je důležité, jinak by o tom nechtěl mluvit. Můžou to být vztahová témata, pracovní, nebo i práce se sebou.

Jednou mi bylo řečeno, že neexistuje malé a velké téma. A tomu věřím, protože sám jsem to xkrát zažil. Přínosnější je prostě začít mluvit a věřit sám sobě, že pokud to říkám, je to pro mne nějak důležité.

Jednoduchá otázka z mé strany může být dobrý start.

Za mne, pokud by šlo o efektivitu, volil bych být týdně nebo ob týden v kontaktu. Co se na terapii změní, má dopady na situace v životě a posune se to dál. Pokud ale je pauza dlouhá, téma zapadne nebo se zapomene a může se dotahovat delší dobu (skončí nakousnuté).

Zároveň sezení je jako cesta letadlem. Nějaký čas strávíme na letišti, pak vzlet a pak teprve přichází let (kde se děje ta hlavní práce), potom přistání. Pokud poletím déle, jsem efektivnější, protože nemusím absolvovat tolik procedur znovu. Sami to můžete vidět na setkání s přáteli, že nějakou dobu trvá, než si pořádně popovídáte.

Pokud můžu mluvit za sebe, jak sám jsem k tomu přistupoval na svých terapiích - pokud jsem mohl, scházel jsem se na dvou až tříhodinovky každý týden nebo ob týden. Měsíc pauza na mě byla moc. Raději jsem si udělal intenzivnější bloky a pak to nějakou dobu žil a pak se vracel zpátky na další bloky.